| |
Ch. Tashi
Bodjul H'Aran Horpa
Novinky z mého života: rok poté (2002)
Zjišťuji, že to člověčí mládě (je kluk -
Kamil) roste docela rychle. Aby ne, když ho panička pořád krmí. Já dostávám
najíst jen jednou denně a on alespoň čtyčikrát. Už je s ním docela legrace.
Přetahujeme se o hračky, já beru jeho a on zas moje. Začal i chodit, ale na honění
to ještě moc není. Vidím v něm velikého spojence co se jídla týče. Rád se se
mnou dělí - jedno sousto sobě a dvě pro mě. Myslím, že je to spravedlivé. Já bych
se s ním také rád rozdělil o granule. Ne, že by neměl zájem, ale vždy včas
zasáhne panička. Maximálně je tak stihne rozházet po celé kuchyni. Nedávno mi
panička provedla strašnou věc - odjela si klidně na týden pryč a mne nechala doma.
Já, „paniččin závislák”, jsem celou dobu poctivě truchlil. Už jsem myslel, že
přiveze domů dalšího mrňouse. Pak jsem ale pochopil, že jela s mojí maminkou do
Francie za nějakým pěkným pejskem. V říjnu se už narodili moji mladší sourozenci.
Zatím jsou ještě malí, ale už se těším, jak se budeme honit. |
|
Výstavy mám rád - je to pěkný
výlet autem, vídám se s milovanou Utinkou i dalšími pěknými holkami a zařádím si
i s bráškou Tašíkem. Panička mi letos výstavy dopřává ostošest. Prý se musím
naučit předvádět. Myslím, že už dělám pokroky - v srpnu na výstavě v
Bratislavě jsem se docela snažil a za odměnu jsem dostal místo piškotů dobroučké
masové placičky. To teda nevím, co dostanu, až se budu snažit ještě víc - že by
půlku prasete? - hmmm. To by mi bylo asi hodně zle. Je fakt, že jsem strávil i
přepálený tuk z pánve, který jsem objevil u známých na chatě. Umím i jiné
lotroviny. Kromě toho, že jsem paničce sežral těsto na buchty (pak mi v bříšku
pěkně kynulo), skáču za rybami do rybníku, padám do strouhy místní kanalizace,
skáču z okna, atd, jsem ale v jádru hodný klidný pejsek. |
| |
|